Po měsíci a půl školní docházky se naši mladí domluvili na společném mejdanu a odjeli na víkend na Čmejrovku. Protože se ve stejném termínu konal v nedalekém Josefáči malý provinční závod, vzali sebou své otce, aby si letos naposledy vyzkoušeli nastavení svých bicyklů.

Počasí opět nastavilo svoji příjemnější tvář a po pátečním lehkém deštíku se v sobotu ráno Jizerky probudili do teplého a slunečného dne. Zatímco mladí ještě vyspávali po páteční pařbě, v lyžárně bylo od rozbřesku velmi rušno. Chlapci a dvě děvčata si ukazovali svá čísla a kyslíkové pumpy šly z ruky do ruky. Tukové polštáře se podařilo nasoukat do slušivých trendy a cool oblečků s vložkou a taška chemického Alího zničehonic zela prázdnotou.

Kolem deváté ráno se cykloturisté shromáždili před chalupou a začalo půlhodinové čekání na trasaře. Po jeho příchodu se zase ztratil Milda, ale nakonec všechno dobře dopadlo a všichni se vydali vstříc novým dobrodružstvím.

Cesta ubíhala pomalu. Bylo potřeba několikrát odložit nadbytečné tekutiny a nebo jiné naopak zase u kapličky získat. Skupina se opět sešla na hlavní ulici v Josefáči, která byla díky ostatním cykloturistům neprůjezdná. Marketingové oddělení FcB uvolnilo Informaci o sobotní projížďce předčasně a zpráva se rychle roznesla. Nakonec naši skupinu přišlo podpořit přibližně přesně asi tři tisíce dalších cyklistů, regionální TV a pár dávno zapomenutých politiků a neznámých osobností. Po kontrole podmáčení obvodové zdi místního kostela a nezbytné sázce minuta deset korun začaly přicházet odlivové vlny.

Jedna taková vlna smetla i naše hrdiny, kteří se najednou objevili tváří v tvář strmému kopci z Josefáče do Karlova a dál. Tepová frekvence začala naznačovat blížící se infarkt. Ztuhlé nohy se pokoušely alespoň trochu pohnout při jízdě na kašpárka. Týmová taktika vzala za své a každý jednotlivě se snažil neupadnout v šíleném davu a zachránit si holý život před ušlapáním. Mnohohlavá cyklosaň vyvrhla naše hrdiny nahoře na kopci, kde někteří naposledy zahlédli známe tváře a snažili se volat o pomoc. Protože je nikdo neslyšel, nezbývalo než vyrazit na kolečko po Jizerkách. Přátelé chvátali, psali vzkaz. Dali si, ztráceli, běžel čas. A tak se dobrodružství prožitá na cestě stala námětem nového televizního seriálu, který bude vysílán někdy v příštím roce.

Po náhodném shledání na cílové louce při zbytečném fandění před televizní obrazovkou a vyčerpání přídělových lístků se potvrdila informace, že je k dispozici pouze Birell. Trasař se Zbyňkem s touto informací nesouhlasili a začali jí po půllitrech dementovat. Skupina se tedy bez nich vydala zkratkou po rovině a prakticky pořád z kopce zpět na Čmejrovku. Po dalších čtyřech hodinách jízdy na oblíbeného kašpárka a chůze v tmavém lese se na pasece objevila chaloupka. Byla to hledaná Čmejrovka.

Následovalo šťastné shledání s mladými, kterým už zase začínal mejdan. Při čekání na večeři se jako obvykle po soumraku za oknem objevila známá tvář trasaře důlních vozíků. Bez váhání se zapojil do diskuze, která se protáhla až do večerních hodin. Došlo ke kontrole výsledků a ukázalo se, že čas byl pouhopouhé prozatím, přestože přátelé chvátali SOS. Všichni účastníci výletu převyprávěli své zážitky několikrát dokola, protože si mysleli, že je nikdo neposlouchá. Opak byl pravdou. Po nezbytném doplňování ztracené energie ze sklenic různého objemu i trasař odešel do sprchy. Vrátil se vymydlený masážní emulzí a světelná show mohla začít. Večer pak ubíhal příjemně a nikomu se nechtělo zvedat ze židle. Závěrečná konzumace několika kilogramů vepřové tlačenky nakonec zabránila nepříjemnému usínání s nepřecpaným žaludkem.

Závěrem nezbývá než poděkovat Verče a skřítkovi Jizeráčkovi. Mladým se mejdan líbil a domluvili se, že se sejdou v Minecraftu.

Několik fotografií z výletu: