Blog

Závěrečná zpráva FcB SKI Team

Mezinárodní otevřené mistrovství FcB v kartách, které se konalo v pravidelném čtytřletém olympijském cyklu, se letos uskutečnilo v proslulém alpském horském středisku Pijans [česky: Vrchlabí]. Název střediska byl vybrán orgánizátory záměrně. Finalisté se na místo setkání dostávali poměrně složitou cestou s komplikovanou logistikou, která byla také okořeněna přejezdem přes policejní zastavovací pásy s hroty. Když se podařilo policii setřást, přezout pneumatiky, vyměnit SPZ a obrendovat auto připravenými nápisy, snažili se účastníci při průjezdu Sedlčánkami soustředit na otázky parlamentní komise pro vyšetřování událostí v sadech 17. listopadu. Po použití detektoru lži a posléze i elektrického křesla se komise dobrala k výsledkům, které nikoho neuspokojily a nikomu nepomohly. Na místo setkání se tak finalisté dostavili s velkou únavou, která jim znemožňovala větší soustředění na první, ještě stále přípravné kolo karetní hry. Kubho si vybral slabší chvíli a umožnil nad ránem všem účastníkům přesun do postele.

První finalový den začal plný očekávání a těšení se na večer, který neměl být zapomenut. Po snídani spojenou s konzumací čerstvě nalovených ryb se finalisté rozhodli zrekreovat v blízkém revíru označovaným v rakouštině jako Ischgl. Odjezd se podařil až na několikátý pokus kdy i Kája mohl prohlásit, že má na rukou své rukavice. Bylo to první konfrontace s nepříjemnou skutečností, která se během víkendu ještě několikrát vrátila. Všichni finalisté solidárně popřáli Ice Hammerovi brzké uzdravení.
Ve zmiňovaném revíru se ukázalo, že organizároři zapoměli objednat i počasí a tak se musela skupina finalistů dostávat z kopce za zhoršené viditelnosti. Na tu doplatil i dnešní oslavenec. Přestože si přehrával v duchu svojí bankovskou trať ještě před sjezdem, během závodu se položil do stopy jako smyslu zbavený, aby atakoval rychlost světla. To se mu stalo osudným v jedné ze zatáček, kterou absolvoval nedřív po dvou, pak po jedné a nakonec po žádné lyži. Dostal se do rotace, která mu přinesla nejen zajímavou jízdu stylem „přes kabinu“, ale i plastickou operaci skla brýlí přímo do obličeje. Po odletu helikoptérou do restaurace se rozhodl dalších radovánek na sněhu neúčastnit. Finalisté se rozdělili podle výkonosti a konzumace tekutin a nakonec byli rádi, že se mohli opět setkat na parkovišti, kde došlo k zásadnímu rozhodnutí. Nikdo ho nakonec nelitoval. Rozhodli se rozházet své výhry v místním baru. Netrvalo dlouho, když proletělo kolem pár jelenů zalitých dalšími weissbiery a zábava se rozproudila tak, že se budova otřásala v základech. Kladně přijmuté hity rakouské pop-musik přiměly finalisty přejít z pobrukování k opernímu zpěvu refrénů. Všichni chtěli zpátky svůj balón, nebo vole ty vole, kulichy a další opět zapomenuté světové hity. Nakonec se finalisté zachránili doslova útěkem před rozdováněnýmy faninkami, které nešlo zastavit ani dalším kolečkem létajících jelenů. Návrat na základnu probíhal při mírně hlasitějších motlidbách pro partu postižených kamarádů. Hra v karty byla ten večer velmi defenzivní a taktické pokyny trenérů vedly pouze k přesouvání stanovišť mezi židlí a lavicí. Nakonec to na sebe vzal Halíř a posledním homerunem rozhodl večer pro sebe.

Druhý finálový den zahájilo sluníčko svou ofenzivu, která se vtiskla do tváří některých finalistů natrvalo. Ten den klidnější přesun do Svatého Antonína probíhal bez policejního doprovodu a jediné extempore tak zavinil Trasař, který se na parkovišti vrhal pod kola rozjetých autobusů. Někdo lyžoval, někdo ne, a někdo se snažil turistům z UK nakukat, že rakousko je stále součástí třetí říše. Bohužel se ukázalo, že nemocný Ice Hammer nakazil ještě další účastníky a skupina finalistů se rozšířila i o falešného Halíře. Oslavenec se rozhodl neunavovat klouzáním z kopce a strávil příjemný den šůrováním a malováním obytných prostor. Nakonec musel být probuzen majiteli ubytovacích prostor, když usnul v zamrzlé vaně. Zbytek skupiny se rozhodně nechtěl nechat napálit jako předchozího dne a rozhodl se nahrávku živého alba písní rakouské pop-muzik odložit na jindy. Po návratu na základnu se celá skupina s radostí setkala a mohla tak začít příprava na večerní bitvu v kartách. Finalisté si krátili čas sledováním TV, kde místní televize nenabízela zápas okresní ligy ve fotbale a přenos tak musel zajistit admin instalací satelitního přenosového zařízení. Po konzumaci pečené sekané, připravené šéfkuchařem Clavinem, dále buřtů na pivu a dalších laskomin došlo i na karty. Tentokráte nikdo nechtěl nikdo nic ponechat náhodě a začala ukrutná bitva, kde na taktické pokyny nebyl čas. Rekordní zápis do Guinnessovy knihy rekordů v nevyslovení zázračného slovíčka během jedné hry se neustále navyšoval a pomalu přicházelo rozhodnutí celého turnaje. Vítězem se stal Pichlák, který s číslem pět na dresu přepsal historii finálových utkání. S pětkou se stal Numero UNO. Po odehrání finále se dostavila dvojice kejklířů, kteří se rozhodli pobavit obecenstvo snědením neuvěřitelně velkého množství zmrzlé bílé hmoty prý z ryb. Nakonec se to povedlo a nikdo ze zůčastněných už žádné kouzelnické číslo přeměny čehosi na kachnu nepředvedl.

Třetí finálový den začal velkým úklidem při kterém se ukázalo, že došlo k totálnímu zničení dveří od lednice. Finalisté se proto rozhodli pro velmi rychlý odjezd směrem na švýcary do revíru Servus Flus Bin Ládin. K lyžování se rozhodla jen polovina účastníků finále. Zbytek se potloukal po okolí a jako vždy dělal ostudu. Když i počasí prohlásilo finálový víkend za ukončený a v místní samošce došla sekačka v housce, mohli se spokojení finalisté vydat na cestu domů.

Všichni se ve zdraví vrátili domů. Nyní si vyřizují půjčky a hypotéky v bankách, aby mohli zaplatit výkupné, které po nich bude chtít majitel filmových záběrů z finálového víkendu.

Finále se povedlo a ať žije FcB SKI Team.