Tak to jste ještě neviděli.

Přijedu do Poříčí nad Sázavou a co nevidím: motokrosový areál, který jsem viděl naposledy v 80.letech minulého století na černobílé tv.

Už při registraci mi bylo jasné, že to bude stát za to. „Vítáme tě Bratře, koně si zaparkuj támhle vedle Forda", vítá mě osoba v lehké zbroji s halapartnou. Je sobota 9.5.2015 a já jsem konečně tady na BikeTransPoříčí.

Při registraci mi spadla čelist podruhé: „Bratře, máš jedničku! Tu má vítěz z loňska."

Marné je argumentování mé: „Jsem tu poprvé!"

„No, právě, Bratře!" Chtělo se mi napsat #citimsetrapne #jednickasuper

Jel jsem to „odzadu", šel jsem stoupání od stoupání, s tím, že nepojedu sám... Jen co jsem se vyšplhal nad motokrosový areál, už jsme jel málem zase sám, nějak jsem to vyrovnal a dojel dva-tři borce. Nakonec jsem se sjel se slečnou, které dělal domestika tatínek. Dcérka, jak by řekl Žižka, jela svižně. Vydržel jsem to s ní až do cíle, jela na rozdíl od Bijců, tedy i mě, pouze jeden 11km okruh. Po projetí občerstvovačkou mezi prvním a posledním kolem, která mě hodně zaskočila, mi tatínek záhy odjel. A já jel „konečně" sám, což jsem sice původně nechtěl, ale tělo si řeklo.

Zlatá bodka na koniec: když už jsem vyjel všechny krpály v okolí, odrazil nástupy zezadu (vzhledem k tomu, že nejel Karel, tak jsem byl v klidu) a mělo se svištět do cíle, tak jsem si pro jistotu utrhnul přehazovačku a vydal se k cíli přes babišovo řepku pěšky. Asi po hodině bloudění, nebo nevím jak dlouho jsem ve žlutém poli kroužil, se přede mnou objevila trasa závodu. Byl jsem zachráněn a jako bonus mi z nebe spadl poslední závodník na trati. Přepadl jsem ho, obral o nýtovačku a zkrátil si  řetěz na dojetí. Díky, jinak bych do cíle dorazil až po setmění. DNF

Jen tak mimochodem věděli jste, že Žižka je všude kolem vás?

Info ofiko a vobrazy: tady.