Těmito slovy se toho večera rozloučil jeden z hrdinů našeho příběhu s nejlepším výčepákem na světě. Náměstí se ponořilo do ticha, ručičky hodin na radnici už dávno minuly dvanáctku a ohniště u Bernaových pomalu dohořívalo. Pojďme se teď společně vrátit o několik hodin zpátky a zažít celý příběh ještě jednou.

Týden se překlenul do své oblíbenější části a odpoledne se měla sejít světová špička k druhému kolu kvalifikace na paraolympiádu. Počasí se k účastníkům zachovalo v duchu fair play a hřiště mělo přece jen teplotu těsně nad nulou. Jednoznační favorité Bormi a Kubho měli před převzetím vítězné trofeje ještě sehrát utkání s trojicí cizinců. Východoevropana нулевой провод doplnil zejména na ostrovech známý anglický player Swiny. Pořadatelé přesně netušili v jaké formě nastoupí, protože jim při přesunu z letiště odresoval zprávu „Jdu, ale po pul osmi a mozna jen jako brankar....“. Velikou slabinu při hře nad sítí měla zacelit další mezinárodní hvězda a nejlepší pivot v kraji, slavná Mochovská trojka.

Začátek utkání proběhl dle očekávání. Německý mluvící arbitr z Kypru někde usnul, k zápasu se klasicky nedostavil a umpire tiše zíval prázdnotou. Po pravdě řečeno, nebylo ho potřeba. V prvním setu dostali cizinci takovou čočku, že neměli čas se uchýlit ke svým pozdějším pokusům uznávat sedmimetrové auty, jako dobré míče. V druhém setě si na přání pořadatelů nechala Mochovská trojka sundat vyrážečku a lapačku. Díky tomu byla schopná zařadit dnes již nemoderní rotované podání. Po vyrovnání stavu 1:1 na sety začali pozdější vítězové konečně něco hrát a dva zbývající sety proběhly jednoznačně v jejich režii.

Na slavnostní vyhlášení se dostavil i bývalý reprezentant геллер. Nechal se spoluhráči z dob, kdy vznikala pravidla volejbalu přesvědčit, aby ještě jednou a naposledy nastoupil. Diváci tak měli možnost zavzpomínat na jeho umění a viděli několik krásných rybářských zákroků u sítě. Cizincům těsně před koncem utkání konečně došlo, že Mochovská trojka s betony na nohou vysoko nevyskočí. Po jejich odmontování si nejlepší pivot v kraji povylétl jako ptáček a bylo z toho podání, kterým zázračně proměnil čtvrtý setbol a ukončil exhibici za stavu 24:22. Oslavil tím parádně své za rok kulaté narozeniny.

Oslava kvalitního života měla proběhnout tam, kde není místo pro teplouše. Catering tentokrát nezajišťovala agentura Šimpa, takže нулевой провод nemusel dlouho otálet se svým mnohoznačným gestem. Geniální obsluha poučená z minulého večera již věděla, že se nejedná o pokyn k [cenzurováno], ale o míchání čertových obrázků. Druhá část večera tak mohla začít. V zásadě volejbalovým zápasem mentálně unavený Kubho předvedl neuvěřitelný vstup do zápasu. Zahleděl se několikrát Kočičákovi přímo do očí a po čtyřech kolech měl něco přes osmdesát. Chvíli si pohrával s myšlenkou na kilo, ale v provedení mu zabránila v angličtině formulovaná nabídka „bikiny“. Jak se později mohli všichni několikrát přesvědčit, správná výslovnost byla bíny.

Ano, jednalo se o novou karetní hru, kterou v současné době hraje nejen Austrálie, ale celý svět. Pravidla zůstával dlouhou dobu hráčům poněkud zahalena v mlze a v jejich orientaci jim pomáhal zkušený karetní mistr Míra. Přesto došlo k několika momentům, kdy se někteří hráči dotazovali Adama Bernaua „co mám dělat, když nemám v ruce žádný karty?“.
Byl to cíl této hry!
Naopak nebylo cílem, jak si někteří hráči původně mysleli, „mít vlka“. Při pití cizích piv došlo i na menší a ještě menší symbolické zelené marťánky, takže konec večera se zahalil do rozostřeného závoje. V přesné interpretaci konečných výsledků hry se názory účastníků rozcházejí a tak je zde místo pro fantazii čtenářů, jak to vlastně celé dopadlo.

Oslava narozenin se podařila, posílený oslavenec odešel k autu po svých a začalo mu tak odpočítávání zbývajících dní do rychle se blížících zakulacených narozenin...

Všechno nejlepší!